Klára Dedková Odepisovat na zprávy příliš rychle je podle mnohých špatně. Odepisovat po týdnu jakbysmet. Vážně jsme tak zaneprázdnění, že si nenajdeme pár sekund na to, vymyslet odpověď na zprávu od našich blízkých či spolupracovníků? Nebo nám už trend neodepisování přijde normální?
V tomto článku budu hrát s otevřenými kartami. V posledních týdnech se v mých chatovacích aplikacích nashromáždily desítky konverzací, v nichž byste našli prosby, pozvánky, otázky na to, jak se mám, nebo zajímavé odkazy na články, seriály či podcasty. Všem bych ráda odepsala a věnovala čas na studování problému nebo milou reakci. Nicméně jsem zjistila, že jsem na červeně označené notifikace alergická a nedokážu je kvůli jejich přehlcení ani rozkliknout. A tak si tam tak hověly třeba týden.
Alergie na zprávy
Mám blok. A když se to náhodou stane, ta hrozná věc s názvem nová zpráva a já na ni kliknu omylem, okamžitě označuji jako nepřečtené. Vím, není to hezké, a možná si říkáte, o kolik lidí tímto přijdu, ale čím víc se nad tímto fenoménem zamýšlím, tím víc odráží komunikaci dnešní doby.
Všichni toho máme hodně, málokdo se věcem věnuje pořádně a většina lidí z mého okolí se žene za úspěchem, nebo minimálně za instastories, z nichž „úspěch“ vyzařuje. Do virtuálna utíkáme před problémy i povinnostmi, a tak když nám někdo tuto slast naruší pracovní prosbou nebo vlastně milou otázkou typu jak se máš, začínáme se bránit. A to často tím nejzbabělejším způsobem – ignorací.
Za notifikace se neschováte
Pohodlí, odkládání a kopírování věcí našeho okolí je to, oč tu běží. Dřív jsem patřila mezi ty, co odepisovali rychle. Dali by se popsat jako spolehliví, vždy milí a používající vhodné a vtipné smajlíky. Nad odpovědí jsem se zamýšlela a chatovala ráda, nicméně postupem času jsem zjistila, že mě baví víc svět offline a zprávy jsou synonymem práce a úkolování. Navíc jsem byla jedna z mála, co reagovali na zprávy téměř ihned, což mi přišlo divný, a tak jsem se nechala svést okolím a zprávy přestala řešit jako oni. Neodepisovat je cool, myslela jsem si.
Když se ale v devíti případech z deseti setkáte s tím, že jste vy tím, kdo píše první a odpovědi se ne a ne dočkat, pocítíte tu opovrhující ignoraci, která z tohoto jednání plyne. Prosím, nedělejme z neodepisování nový normál. Pokud s tím stejně jako já bojujete, popíšu vám konkrétní kroky, které pomáhají mně. A věřím, že společně uděláme odpovědi great again.
Co když se nám nechce odepisovat?
- Všechno je o prioritách. Klukovi, který se vám líbí, byste určitě odepisovali rychleji, než kamarádce, která se chce vypovídat z rozchodu. Určete si pro sebe hlavní priority a podle nich vždy na zprávy odpovídejte.
- Odepisování jako návyk. Spojte procházení starých i nových konverzací s nějakou denní rutinou, například s cestou v MHD do práce. Ano, pravděpodobně vás nějaký senior okřikne slovy, že ty mladý dnes už dnes nedělají nic jiného, než že čumí do těch mobilů, ale vězte, že pokud spojíte odepisování s něčím automatickým, jako je právě cestování, večer už na rady starších dáte a do mobilu čumět nebudete. A to se vyplatí.
- Pořádek v aplikacích. Je dobré mít na paměti i vážnost některých věcí, a proto si se svou rodinou či blízkými dohodněte, že kdyby se dělo něco vážného, nebo něco, na co potřebujete odpověď co nejdříve, budete si psát například jen sms, nikoliv na Messengeru. Obecně si v aplikacích udělejte pořádek a srovnejte si, zda je dobré mít kolegy z práce na WhatsAppu nebo rodinu na Instagramu.
- Prolítávejte to. Nikdo z nás není tak důležitý, aby mu chodilo deset zpráv za minutu, a tak věnujte každé z nich aspoň minimální pozornost tím, že jejich obsah v náhledu prolítnete a zjistíte, zda se jedná o něco důležitého a naléhavého, nebo o něco běžného, na co odpověď počká do večera. Zprávy, nad jejichž odpovědí strávíte méně než minutu, odbavte ihned. Zprávy, které vyžadují další úkoly a soustředění odbavte tím, že napíšete konkrétní čas, kdy můžou očekávat odpověď. Tím si na sebe ušijete i deadline, který vám v plnění úkolu jistě pomůže.
- Večerní revize. Víme, že sledování obrazovky telefonu se ve večerních hodinách nedoporučuje, nicméně před tím, než se odeberete do postele s knihou (!), zkontrolujte, zda vás ze spaní nebude budit nezodpovězená konverzace. Vždy můžete napsat, že napíše později, anebo že si odpověď musíte rozmyslet a ozvete se. Pokud vás oddalování podobnými způsoby stresuje a další úkol na to do listu nedáváte, zvedněte telefon nebo nahrajte hlasovku. Jen prosím reagujte. Krátce, bez diakritiky a klidně bez smajlíků. Protože nereagovat na zprávy není nový normál, ale nová zkáza.
Zapojte se stejně jako já do 30denní výzvy #odepisujido24hodin a sledujte, co to udělá nejen s vašimi vztahy, ale především s disciplínou a vámi samotnými. Já doufám v hotové zázraky. Napíšeme si, ok?
