Co vše se počítá do sexuálního obtěžování? A jak ho poznat?

Podle průzkumu organizace ProFem každá druhá žena v Česku zažila sexuální násilí. Nejčastěji šlo o osahávání a verbální násilí. Možná právě proto je v naší společnosti sexuální obtěžování tak hojně normalizované. Umíte ho vůbec poznat? 

Jdete po ulici a parta mladíků na druhé straně silnice obdivně zapíská. Šéf v práci se na vás úlisně uculí a řekne, že tomu byste nerozuměla, to není téma pro ženy. V přeplněném autobusu vám někdo sáhne na zadek. Nebo sedíte na baru a někdo cizí vám dělá neslušné návrhy. Co mají tyto situace společného? Ve všech případech se jedná o sexuální obtěžování. 

Mnozí z nás je ale zažívají tak často, že je považují za normu. Že je ovšem něco “normální” nemusí nutně znamenat, že je to správné. Ani muži to v případě, že se stanou obětí, nemají lehké – je to pro ně téma silně tabuizované a opředené předsudky (protože “pravej chlap by se od ženské obtěžovat nenechal” a “chlap má přece chuť vždycky”). 

Ale co to vlastně sexuální obtěžování je? Nevyžádaný dotek? Nevhodná poznámka? Narušení osobního prostoru? Kolik forem může sexuální obtěžování vůbec mít?

1) Genderově podmíněné předsudky

Začněme s něčím, s čím se setkala naprostá většina z nás. Ať už se jednalo o vtip typu “ženy neumí řídit” či “manžel podpantoflák” nebo předsudky typu “ženy jsou méně inteligentní než muži” a “muži nebrečí”. Ano, i tyto genderově podmíněné “vtipy” se počítají do kolonky sexuální obtěžování. 

Pochopitelně sem patří i vtipy o zženštilých homosexuálech či “až moc mužných” lesbičkách. Protože pokud si někdo dělá legraci z jisté skupiny lidí kvůli její orientaci či pohlaví, není to vtip. Je to obtěžování. 

2) Catcalling

Zahrnuje například „obdivné“ pískání či pokřikování (např. „Ty jsi ale kočička!“). Dále můžeme zařadit i nevhodné komentáře („Ty vole, s tou bych si užíval až do rána!“) i vulgární gesta. Jedná se o nejběžnější formu, dle průzkumů se s ní setkalo až 80 % žen. 

Někteří konzervativní jedinci si na sociálních sítích stěžují, že dnes už nemůžou ženě ani otevřít dveře, aby ji náhodou neobtěžovali. Pokud jste jedním z nich, pak je tento odstavec pro vás, pokud ne, směle ho přeskočte a čtěte dál. Takže, pánové a dámy: NE ZNAMENÁ NE. NE neznamená „zeptej se mě znovu“, NE neznamená „ano“ a už vůbec neznamená „dělej si co chceš bez ohledu na to, co říkám“. Ne je prostě ne. A pokud vám ho někdo řekne, tak se jedná o jednoznačnou větu. 

Nikdo nemusí vysvětlovat, proč nechce, proč nemá náladu, proč se jí/mu něco nelíbí, nikdo nemusí vysvětlovat proč ne. Ať je slovo NE řečeno už při začáteční fázi flirtu nebo při pokročilé fázi sexu, znamená to, že máte přestat. Teď hned. Znak, že máte přestat je i to, pokud druhá strana „nespolupracuje“ – tomuto stavu se říká zamrznutí. (Což neznamená, že se ji svými doteky a polibky máte snažit ohřát.) Znamená to „jsem zaskočen/á a nevím, jak reagovat“. 

A pokud se dotyčný člověk aktivně brání, neznamená to „chci, abys mi ukázal svou sílu, protože mám rád/a, když mi někdo dominuje.“ Hádáte správně, aktivní odpor také znamená ne. A kdy je to tedy v pořádku? V situaci, kdy protějšek aktivně spolupracuje (například tím, že vám oplácí vaše doteky a polibky). 

3) Victim blaming

Anglický termín se dá přeložit jako obviňování oběti, což je přesné, můžeme ale také použít spojení sekundární viktimizace. Pokud za někým přijdete s tím, že jste se stal/a obětí sexuálního násilí, pravděpodobně vás osočí z toho, že jste si měli obléci něco „nevyzývavého“, neflirtovat, neprovokovat, nedráždit. Co na tom, že na oblečení, líčení či „provokativních“ pohledech vůbec nesejde. 

Je to problém už z jednoho prostého důvodu – pokud vás někdo sexuálně obtěžoval (či přímo znásilnil), chcete pochopení. Nechcete slyšet, že si za to vlastně můžete sama. Takže si to raději necháte pro sebe, nikde to nenahlásíte a dotyčný/á může vesele obtěžovat dál. 

Máme zde ovšem jednu přelomovou informaci: Pokud vám někdo bude chtít sáhnout na zadek, udělá to, ať na sobě budete mít tepláky, nebo minisukni. Pokud vás někdo bude chtít znásilnit, udělá to, až máte na sobě polorozepnutou blůzu či zimní bundu. Protože je to jeho volba, kterou vy nemůžete nijak ovlivnit.

4) Slut-shaming

Další termín z anglického jazyka můžeme volně přeložit jako “hanbení dě*ky” a jedná se o situaci, kdy (převážně) ženy čelí zahanbení kvůli tomu, jak chodí oblékané (ať už ze strany přátel, rodiny či cizích lidí). Tyto ženy jsou vnímány jako vyzývavě či nevhodně oblečené, což podle jednoho z argumentů victim-blamingu může agresora vyprovokovat k použití sexuálního násilí. 

5) Grooming

Grooming je technika využívaná nejčastěji při sexuálním obtěžování dětí. Predátor se oběť snaží zmanipulovat, aby z ní následně mohl vytáhnout intimní informace či fotky – obvykle právě dítě. To je následně zahanbené a vystrašené. Pošle tedy agresorovi, co od něj žádá s nadějí, že psychický tlak (typicky “řeknu o tom tvým rodičům a ti se budou hodně zlobit”) ustane, grooming má ale většinou tendenci se stupňovat.  Také míří často na jedince s nízkým sebevědomím, či působící jinak zranitelně. 

Vyjma výše uvedených se do sexuálního obtěžování počítají také nevhodné narážky, nevyžádané doteky, či nevhodné otázky. Patří sem i nevyžádané maily/zprávy, stalking, nevhodná gesta, nevyžádané fotografie, zírání, narušení osobního prostoru, sexuální nátlak, vynucování sexuálního chování za protihodnotu a pochopitelně znásilnění. Pokud jste někdy něco z toho zažil/a, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Nebyla to vaše vina. Za tyto situace vždy může agresor.