Josefína Joštová Sympatický Miroslav Romaniv se s námi podělil o radosti i úskalí práce stylisty. A i když se ke svému povolání dostal ,,omylem“, dnes spolupracuje například s módní značkou Roji, magazíny ELLE a PročNe, muzikantem Pauliem Garandem a je součástí redakce časopisu ForMen, kde pracuje jako fashion director.
Míra je navíc jeden z těch lidí, kteří svou prací opravdu žijí, a to v tom nejlepším slova smyslu – jeho cit pro estetiku se odráží jak v jeho stylingu, tak v celém jeho bytí a jeho skromnost a šarm jsou toho jen důkazem.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Většinou vstávám brzy ráno, zapnu hudbu, uvařím si kafe a zamířím do sprchy. Potom s přítelem společně snídáme. Tohle jsme se naučili během lockdownu, dříve bych vyrazil z domu bez snídaně. Poté následují schůzky, další kafe a vyzvedávání oblečení v showroomech. Pokud zrovna v ten den nejsem na lokaci při focení nebo natáčení. Během dne se snažím sledovat jedním okem i e-maily, ale většinou se k nim dostanu až večer, kdy mám chvíli klid.
Jak ses k práci stylisty dostal?
Tento nápad přišel od šéfredaktorky magazínu a zároveň moji kamarádky ve firmě, kde jsme společně pracovali. Na schůzce mi řekla svou vizi a navrhla mi, jestli bych nechtěl pracovat pro magazín jako stylista, načež jsem se tomu zasmál a s pokorou tuto nabídku odmítnul. Vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že bych mohl tuto funkci vykonávat, ale protože miluju výzvy, tak jsem se s ní druhý den setkal a řekl jsem: „Nevím, jak tohle dopadne, ale jdu do toho!” (smích)
Jaký je rozdíl mezi stylingem pro velké focení do časopisu a osobním stylingem?
Veliký. Focení fashion editorialu pro časopis je týmová práce, kde se postupuje většinou podle konceptu. Smyslem je převyprávět skrze oblečení nějaký příběh. Zde si mohu dovolit být kreativní a vytvořit i takové kombinace stylingu, které by si běžně člověk na sebe nikdy nevzal. To úplně nejde, když pracuji s někým na jeho osobním stylingu. Je to velmi intimní vztah mezi mnou a klientem, stejný jako máme se svým kadeřníkem a nebo terapeutem. Lidé se mi svěřují do péče, protože mi věří a čekají, že jim pomůžu. Nicméně i v tomto případě se snažím posouvat limity a velmi opatrně tak transformovat “omezení“ klienta v jeho přednosti.
Denně pracuješ s mnoha excentrickými luxusními módními kousky, jak to ovlivňuje tvůj osobní styl?
Je to řehole, odolávat denně takovým návnadám! (smích) Ale ne, já jsem v soukromí spíš autista-minimalista. Rád se obklopuji krásnými věcmi, ale bývám často zdrženlivý, což se mi už párkrát vyplatilo. Vytvořil jsem si šatník, ve kterém lze kombinovat dohromady úplně vše a postupně doplňuji jen highlity sezóny. Momentálně si například ujíždím na prstenech.
Co je na tvé práci nejhorší a co naopak nejlepší?
Nejhorší je, že den má pouze dvacet čtyři hodin. Často bych si přál, abych ho mohl nafouknout dle potřeby. Naopak nejlepší je ta práce s lidmi. Mám štěstí na skvělé a talentované lidi, pro které je práce život a ne obráceně. A toho si moc vážím.
Vidíš se ve stejném oboru i za 10 let?
Pokud mě bude i nadále dělat šťastným, tak proč ne?
Jaká je tvoje nejvtipnější pracovní příhoda?
Nejvtipnější bylo oblékat sebe samého na focení do časopisu. S týmem jsme vyrazili na týden do Skotska, kde jsme měli za cíl nafotit tři různé editorialy. Protože jsme neměli velký budget, rozhodlo se, že si střihnu roli modela i já. Vybral jsem nám krásnou a moji oblíbenou lokaci, kam jsem často chodil na procházky. Můj tehdejší přítel odtamtud pocházel, takže jsem to místo dobře znal. Dlouhá písečná pláž s útesy na východním pobřeží, sůl ve vlasech a já v outfitech, které mi poslali ze showroomů z Paříže a Milána. Idylické, až na to, že jsem musel nasoukat svá chodidla velikosti 48 do bot velikosti 44, které značky běžně na focení posílají. To vše jsem musel absolvovat v mokrém písku, do kterého jsem se bořil a za silného mrazivého větru, kvůli kterému jsem necítil končetiny. Absolutní gól přišel, když jsem v těch botách stál na kluzkém útesu, když v tom začal příliv a já věděl, že buď rychle skočím na souš nebo mě vlna stáhne do moře a já tam utonu v Dior hadrech. Stylově.
Vzpomeneš si na nejvíc inspirativní pracovní setkání?
Bylo to na podzim v předminulém roce v Pardubicích…
Jak se vypořádáváš se stresovými situacemi?
Za ty roky, co tuhle práci dělám, jsem vypozoroval, že umím skvěle fungovat v krizových situacích. Uvědomil jsem si, že to není samozřejmostí, a proto se snažím vždy danou situaci řešit s chladnou hlavou. K odbourávání stresu mi pomáhají dlouhé podvečerní procházky a chlazené pivo po práci.
Přečtěte si, jak vypadá pracovní den Lucie, organizátorky pražského týdne módy.
