Anna Basiková O Vánocích bylo na čtení dost času. Ale bohužel žádná sláva. Které knížky si přečtěte a které raději nechte v e-shopu?
Před povodní – Anna Bolavá
Poslední kniha z trilogie (Do tmy a Ke dnu) byla bohužel nejslabší. Je to jedna z těch knížek, jejichž děj do týdne zapomenu. Opět se vracíme do vily na břehu řeky, potkáváme staré známé, ale děj tady tak nějak vázne, zadrhává a chvílemi jsem bohužel vůbec nechápala, co se autorka snaží říct. První dvě zmíněné ale za přečtení určitě stojí.
Hezčí svět – Barbora Šťastná
Články Báry Šťastné jsem moc ráda četla v časopise ELLE a později v Moje psychologie. Její blog byl takové pohlazení po duši a někdy i útěcha v těžkých chvílích. Proto se mi moc líbily její knížky Šťastná kniha, Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát. Její první román Láska pro samouky jsem si koupila s kapkou nervozity, ale nakonec jsem byla mile překvapena. Byla to vtipná, odpočinková literatura. Nic z výše uvedeného ale nemůžu říct o její poslední knize Hezčí svět. Hrdinka byla otravná, příběh až trapně pohádkový a s ohraným koncem. Tak trochu ztráta času.
Oligarchie – Scarlett Thomas
Když patnáctiletá Nataša, dcera ruského oligarchy, nastoupí do internátní školy na anglickém venkově, nemá tušení, co může čekat. Pravidla si však osvojí rychle: dívky tady mohou používat internet jen hodinu denně, ale hlavně — musejí být hubené. Hlavními hrdinkami jsou bláznivé, bohaté, pubertální anorektičky, které neřeší nic jiného, než kolik má které jídlo kalorií. Pak ale jedna z nich zemře a ostatní se snaží zjistit, co se stalo. Tenhle satirický román je příjemné čtení na zimní večery.
Café Groll – Jan Štifter
Jestli se vám líbil Kvítek karmínový a bílý, bude se vám líbit i Café Groll. Příběh z doby kolem roku 1920, České Budějovice, nevěstince, prostituky a jeden mladý lékař. Jak tohle asi mohlo dopadnout? Jan Štifter je jedním z nejlepších současných autorů a i když Café Groll nebyla tak dobrá jako Sběratel sněhu, rozhodně stojí za přečtení.
Věci, na které nastal čas – Petra Soukupová
Asi největší zklamání loňského roku. Petra Soukupová píše výborně, o tom žádná. Její příběhy jsou většinou smutné a depresivní a stejně tomu je i v její poslední knize Věci, na které nastal čas. Bohužel tady se ale příběh nikam nevyvíjí, hlavní postavy jsou stále stejné, příběh bez větší zápletky a žádného zvratu nebo rozuzlení. Knížka je vlastně jen suchý popis zpackaného manželství jednoho debila a jedné krávy. To je celý. Nic víc tu nečekejte, bohužel.
