Letět z Vídně je skvělej nápad! Nebo ne?

Jeden můj kamarád vždycky říkal: Nejsem tak bohatej, abych si kupoval levný věci. Váhu totohle přísloví jsem definitivně pochopila až při naší poslední dovolené na Kanáry. Už nikdy jinak, než přímým letem z Prahy, prosím!

Znáte to, vybíráte si letenky a u kolonky odkud vás zláká zadat kromě Prahy i okolní města. Vždyť přece Vídeň není tak daleko a 1000 korun na zemi nenajdeš, říkáte si. Se spokojeným pocitem kupujete o řádově stovky, jste-li šťastlivec tak tisíce, levnější letenku a těšíte se na dovolenou, kde si konečně odpočinete a zapomenete na stres. Nebo ne?

V realitě to totiž bude pravděpoodbně vypadat tak, že hezký dopolední let znamená vstávání v 5 ráno, několikahodinovou cestu polorozpadlým Flixbusem, ze kterého vystupujete přesně těch pár minut před tím, než vás chytne absolutní záchvat vzteku z toho, že si už ale opravdu nemáte jak sednout. Jógové polohy jsou oproti skládání nohou a rukou (nejlépe jedete-li vedle cizí osoby) na malinké sedačce s komunistickým kobercovým potahem procházkou růžovou zahradou.

Při mačkání se v davu a čekání než vám protivný řidič vytáhne kufr si masírujete tvář s vidinou toho, že z ní zmizí otlačené okénko. Přemýšlíte, jak se dostat na letiště. V lepším případě vám jede přímý spoj, v horším si berete taxi (korunka ke korunce, už to začíná).

Sedáte si na minimálně dvě hodiny na další nepohodlnou sedačku, tentokrát je celá z kovu, takže vaše bolavá záda plesají. A to všechno, abyste si poté mohli sednout na další malinkou nepohodlnou sedačku. V letadle ale zpravidla přemýšlíte tak maximálně nad tím, jak umlčet všudypřítomné křičícící děti, které jako by se snažily přehlušit chrápajícího pána za vámi, takže sedačka je váš nejmenší problém.

Tomu všemu ovšem nasazuje korunu chvíle, kdy kvůli zpoždění letu nestihnete zpáteční autobus do Prahy. Vaše už tak nekonečná cesta se prodlužuje o další prosezené hodiny (a to doufejte, že neletíte v noci).

Tak co to bude: luxusní pobyt ve Starbucksu, nebo v Mekáči?! Navíc spoj většinou nejde zrušit, zvláště zjistíte-li zpoždění v momentě, kdy se nacházíte 10 kilometrů nad Německem (ne v oblacích opravdu nechytnete 4G, ba dokonce ani nenáviděné E). Takže další korunka ke korunce.

Domů dorazíte tedy o čtyři hodiny později, po téměř celém dni na cestách, a jste tak ztrhaní, že představa jakéhokoliv jiného transferu z nádraží než pohodlným taxi nepřipadá v úvahu. Korunka ke korunce…

Zpočátku ušetřené stovky se vmžiku proměnily v taxíky, nové spoje a nechutný kafe na nádraží. A přitom jste mohli být už 10 hodin doma a to tágo si objednat z Ruzyně. Letecky odjinud než z Prahy už nikdy víc.

Josefína Joštová

Mám ráda lidi plný barevných myšlenek a černý kafe a humor. Učím se španělsky, protože plánuju důchod strávit na prosluněný španělský pláži se sangríou v ruce. Do tý doby toho ale chci ještě hodně stihnout a po cestě se toho ještě spoustu naučit. A alespoň část z toho tady s váma sdílet.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.