Rebeka Bielik Němčinu hodně lidí považuje za nezvučný jazyk. Vlastně neznám nikoho, kdo by měl němčinu rád. Já sama jsem si k ní vytvořila odpor už jako malá holka, když jsem poprvé v auto rádiu slyšela píseň 99 Luftballons, a chtělo se mi vyskočit za jízdy ze dveří.
Jak jsem dospívala, němčina mě nenápadně, ale vtíravě provázela na každém kroku. Na základce jsem ji měla jako druhý povinný jazyk. A přiznávám, že to většinou byl právě tento předmět, kvůli kterému jsem chodívala za školu. Radši jsem trávila čas posloucháním diskmena a oloupáváním kůry z pařezu.
Ani později na gymplu jsem se němčiny nezbavila. Pronásledovala mě neúnavně dál. Za ta léta jsem si k ní vytvořila takový odpor, že jakmile jsem otevřela učebnici a pokoušela se doučit to, co jsem promeškala okopáváním pařezu, musela jsem opravdu vší silou zatínat zuby, abych se dokázala alespoň trochu nad tu zrůdnost jazyka povznést.
Každopádně to nebylo k ničemu. V posledním ročníku jsem musela dělat z němčiny reparát a tady už mi nějaké zatínání zubů nepomohlo. Prostě jsem musela dát všechno stranou. Sednout si na p⋆⋆el a šprtat a šprtat a šprtat.
Když jsem tehdy u reparátu ze sebe vypotila alespoň za 4, nadšením jsem mé němčinářce tehdy řekla: „Doufám, že už němčinu nikdy v životě nebudu potřebovat.”
Nikdy neříkej nikdy in real life
Několik let po té jsem se rozhodla přestěhovat do Německa. Do země, kde pod znakem McDonald’s stojí napsáno: „Ich liebe es”, kde používají slova jako: „Sozialversicherungsfachangestelltenauszubildender” (trainee asistent sociálního pojišťovacího makléře), do země kde v rádiu rapují v rodném jazyce, prostě do země, kde se mluví německy!
Protože jsem věděla, že se němčině už nevyhnu, rozhodla jsem se změnit svůj mindset. Prostě a jednoduše jde o to, že přístupem k věci můžete změnit i vlastní vztah k věci samotné. A protože se mi to v životě už několikrát hodilo, rozhodla jsem se to aplikovat i tentokrát. A tak jsem si udělala nový plán. Nejdřív si němčinu zamiluji, a poté se ji naučím jedna dvě. A světe div se, fungovalo to.
Jak na věc?
Začala jsem si pouštět můj milovaný seriál Přátelé v němčině. Na začátku sice hrozilo, že místo lásky k jazyku si vypěstuji nenávist k sitcomu, ale časem se to zlomilo. Četla jsem knížky v němčině, začala jsem chodit do jazykového kurzu, a našla si tam přátele, se kterými jsme doteď v kontaktu. A přestože pokaždé, když se potkáme, mluvíme raději anglicky, nikdo z nás už se v Německu neztratí.
Dovolte mi předat vám jedno moudro. Pokud máte v životě něco, nebo někoho, s čím/kým máte takový problém, jako jsem já měla s němčinou, zkuste prostě změnit svoje nastavení a svůj přístup, a váš vztah se změní na mít rád namísto nenávidět. Protože prostě láska je silnější než nenávist, ku⋆⋆a!
Autorkou textu je Rebeka Bielik žijící čtyři roky v Norimberku. Vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky a po škole pracovala pro Hospodářské noviny. Momentálně je na mateřské dovolené, ale stále miluje pivo a divokou zábavu.
A jak jsem zvládla tři porody v Německu si přečtěte tady!
