Klára Dedková Nejznámější soutěž amatérských kuchařů Masterchef sleduje v Česku pravidelně milion diváků. Není tak divu, že se ze soutěžících stávají sledované celebrity. Takže kdo nám toho může o zákulisí této show prozradit víc než právě oni? Přečtěte si proto vůbec první rozhovor nadějné Sofie Bednářové (20), která skončila na devátém místě.
Sofi měla od začátku účinkování jeden velký sen – zřídit centrum pro handicapované. Takové město ve městě, které jim bude zprostředkovávat kulturní, sportovní, ale i kuchařské vyžití. K tomuto nápadu ji přiměla její sestra, která má mentální postižení. Jejich společné vaření působí jako terapie. „Baví ji zvlášť společné pečení, i kvůli ní jsem do soutěže šla,“ doplňuje Sofie, která v současnosti studuje ekonomickou školu s právním zaměřením.
Natáčení Masterchefa probíhalo od března do června, vysílá se však až nyní. Jaké to je, s odstupem sledovat své působení v soutěži?
Napínavé. A to nejen z důvodu, že bych si nepamatovala, co se tam událo. Ale jsem hlavně zvědavá, jak daný díl bude sestříhaný, protože v mnoha případech to může být velmi zavádějící.
Stalo se to někdy?
Například v epizodě o návratu již vypadnutých účastníků jsem mohla působit jako mrcha, která vybrala Adovi suroviny, jako je mečoun, ovoce a čokoláda. Ano, hodně zvláštní kombinace, jež na diváky mohla působit jako pomsta. Ve skutečnosti ale kamerou nebyl zabraný celý obsah košíku, ve kterém bylo mnohem víc praktických surovin, například zelenina, mouka, vejce, bylinky, asijské omáčky, rýže. Borůvky a čokoláda tam byly vlastně ze srandy. Jednalo se o takový náš interní vtípek, který jsme mezi soutěžícími používali. Tímto gestem jsem chtěla Ada pobavit, ne mu znemožnit vaření a následný návrat.
Říká se o vás, že jste využívala šestého smyslu, abyste věděla, co se bude vařit v dalších kolech. Je tomu tak?
Vlastně je to pravda, mám opravdu hodně silnou intuici. (smích) Každé ráno se nás například ptali, co si myslíme, že budeme ten den vařit. Já jsem to většinou tipla správně, což vedlo až k podezření, že mám v tvůrčím týmu nějakého zvěda, to se ale samozřejmě nepotvrdilo.
Mnohdy jsem to jednoduše odhadovala podle posledních vět porotců, kterými většinou končí každá epizoda. Jelikož jsem ráda vždy o krok napřed, trénovala jsem se v dané oblasti, co nejvíce to šlo, a pracovala na svých slabinách. Natáčeli jsme třikrát až čtyřikrát týdně, takže ten čas mezi natáčecími dny jsem využívala ve svůj prospěch.
Napověděla vám intuice i vaše vypadnutí?
V podstatě ano, od rána jsem měla opravdu divný pocit. Dokonce jsem i Martinovi řekla, že si myslím, že ten den vypadnu. Vlastně to bylo celé takové magické, holky v maskérně mi říkaly, ať si na sebe neberu jen černé oblečení, že to posledně Lubinovi přineslo smůlu a poté vypadnul. No a měli jsme pravdu.
Mrzí vás odchod ze soutěže?
Ne proto, že bych tolik prahla po vítězství, ale mrzelo mě, že se blíží rodinná výzva a já se jí nebudu moct zúčastnit se svou sestrou. Naše společné vaření je něco, co mi bylo po celou dobu soutěže velkou motivací a slibovala jsem jí, že si společně zavaříme i v této show.
S jakými očekáváními jste do soutěže vůbec šla? A naplnila se?
Důvodem, proč jsem se do Masterchefa přihlásila, byla jednoduše zvědavost. Jako divačku mě zajímalo, jak to v takovém pořadu chodí, jaké je jeho zákulisí. Neměla jsem o sobě mínění, že jsem nejlepší amatérská kuchařka u nás a vyhraju to, ale chtěla jsem to zkusit. A teď si tady o mých zkušenostech a zákulisí povídáme, takže se má očekávání určitě naplnila.
Doporučila byste ostatním zájemcům účast v soutěži Masterchef?
Řídím se heslem, že bez zkušenosti není znalost, a tak pokud toužíte po další znalosti, Masterchef vám ji rozhodně v podobě nezapomenutelné zkušenosti dá. Ale podruhé bych už do stejné řeky nevstoupila. (smích)
V každém díle soutěže, a dokonce i teď při našem rozhovoru, máte na krku šátek. Chtěla jste být skrz tento doplněk charakterizovaná? Nebo spojovaná s Francií, kde jste studovala?
Ano, v šátcích se celkem vyžívám a mám je ráda. Přijdou mi jako vrchol elegance a mrzí mě, že je lidé dnes tolik nenosí, dřív to bylo úplně běžné. Odkaz Francie to však úplně není, nosila jsem je už ve školce. (smích) Jsem ráda, že jsou se mnou spojované.
Myslíte si, že jste mezi diváky oblíbená?
Přiznám se, že ze začátku jsem se bála, že budu označovaná jako druhá Pavlína, tedy loňská účastnice této soutěže, kterou moc lidí v lásce nemělo. Já jsem jí přitom fandila! (smích) Nicméně podle reakcí na sociálních sítí musím říct, že se tyto mé domněnky nepotvrdily a já dostávám jen samé hezké zprávy a komentáře. Až na tu kauzu s Adem a jeho košíkem s mečounem a borůvkami teda, to jsem pár hejtů dostala.
Komu ze soutěžících nejvíce přejete výhru?
Terce, která má podle mě neskutečné schopnosti v kuchyni a má bohaté zkušenosti. Přála bych to i Martinovi, který vaří na první pohled jednoduchá jídla, která jsou ale náročná na techniku. Pobavil mě ale jednou, když se nás ptal na recept na palačinky, prý je nikdy nedělal. (smích) Musím zmínit i Ondru, který je brutálně šikovný a rok před soutěží na sobě neskutečně pracoval.
A kdo naopak nehrál fér a jeho vypadnutí by vás nemrzelo?
Ze začátku jsme měli trošku tušení, že Aco. Ale on je jen showman a chtěl, aby to nebylo nudné. Ve skutečnosti žádné taktiky ani strategie neměl, naopak je milý a má velké srdce. Na tuto otázku vám tedy neumím odpovědět, myslím si, že nikdo takový není.
Kdo byl ve vašich očích největším soupeřem?
Terka a Ondra. Kdybych s někým z nich šla do duelu, asi bych zástěru odevzdala rovnou. (smích)
Jak je to s již hotovým jídlem, které ochutnává porota? Je přihřívané? Všimla jsem si totiž, že mezi momentem „ruce nahoru“ a následným podáváním porotcům jsou uklizené stoly, což musí zabrat nějaký čas a mezitím jídlo jistě vystydne. Používáte mikrovlnné trouby?
O těchto procesech toho nemůžu tolik říct, možná jen to, že z logiky věci vyplývá, že v momentě, kdy zvedáme ruce nad hlavu, tak probíhá úklid, jak jste zmínila. S tím pomáhají paní uklízečky, které využívají času, kdy chodíme do zpovědnic. Tam se nás ptají, jak jsme spokojení, nebo s jakými myšlenkami jdeme před porotu. Čím méně nás je, tím je celý tento proces rychlejší a logicky i jídlo méně studené. Protože jinak ho opravdu žádným zmíněným způsobem nepřihříváme a porotci ho ochutnávají v pokojové teplotě.
Co čas na přípravu? Odbíhá čas na hodinách ve studiu reálně?
Ano. Časový limit, který je nám dán je zcela reálný. Dokonce abych byla ve „větším” klidu, tak jsem si měřila čas na minutce, kterou jsme měli všichni k dispozici v našem kuchyňským šuplíku.
Z televize to působí tak, že se mezi vámi vytvořilo opravdové pouto a přátelství. Je to tak i ve skutečnosti, nebo opět síla střihu?
Nepatřím mezi ty, kteří přijdou do skupiny lidí a hned se začnou oslovovat kamaráde a plácat se po ramenech, s tímto oslovením celkem šetřím. O to víc mě překvapilo, kolik opravdových přátel mi tato show dala. Když s někým sdílíte tolik času a stresových momentů, velmi vás to sblíží. Ti lidé mě oslovili natolik, že se s nimi ráda vídám i teď, po skončení soutěže. Pravidelně se scházíme tak jednou za měsíc, třeba zítra jdu s Robinem na badminton. V kontaktu skrz skupinový chat jsme téměř neustále, například Martin během každého dílu počítá, kdo z nás řekl nejvíce sprostých slov. (smích)
A kdo vede?
Terka.
Hlídali jste se během natáčení v tom smyslu, že nemůžete říct všechno, co máte na jazyku, protože vás sledují kamery?
Rozhodně. Občas, když jsme si chtěli něco říct mimo záznam, tak jsme si navzájem pomocí rukou zakryli mikrofony, to pomohlo. (smích) Jednalo se spíš o osobní věci, které v televizi poté slyšet nechcete.
Moc se mi líbí ty vaše zástěry s vlastním jménem. Ty jste si pravděpodobně mohli nechat jako suvenýr, co dalšího vám zůstalo na památku?
Možná vás překvapím, ale zástěry jsme si nechat nemohli, což mě samotnou velmi mrzí. Netuším, proč to tak je, taky se mi moc líbily. Jediný člověk, který měl v celé historii soutěže výjimku, byla Paolova babička v minulé sérii. Zůstal nám ale již zmíněný zápisník, ze kterého jsem si seškrábala logo, protože když jsem si něco zapisovala například v tramvaji, přitahovalo to celkem pozornost. (smích)
A na úplný závěr mě zajímá už jen detail. Kdo to tedy celé vyhraje?
Možná jsem si před naším rozhovorem měla ještě přečíst smlouvu. (smích) Osobně si ale myslím, že výhra mnohdy neznamená tolik, jako nějaké další nabídky, které často chodí i těm, jejichž poličku doma zrovna nezdobí trofej Masterchefa. Tak se nechte překvapit.
