Anna Basiková Martina Šmuková je modelka, tvář české značky Timoure et Group a zakladatelka nadačního fondu Pink Bubble, který pomáhá dětem a mladým lidem, jimž život zkomplikovalo onkologické onemocnění a letos slaví 10 let. Co jí v poslední době dělá tu největší radost?
1. Slunce
Nemusí být horko, ale když svítí slunce, můj den je od rána veselejší. Platí to, ať už mě čeká cokoli. Ráda pozoruji sluneční paprsky prosvítající skrz cokoli, miluju jejich odlesky na vodní hladině a barevný koncert na nebi, když začíná a končí den.
2. Cestování
Jsem v duši tulák, potřebuji pohyb a svobodu. Když to jde, nejraději zůstávám na místě tak dlouho, abych mohla poznat obyvatele, zaplula do lokálního cvrkotu a stala se aspoň na okamžik jeho součástí. Kdykoli stojím na letišti nebo dobíhám na nádraží vlak, ocitám se v jiné dimenzi, naplňuje mě pocit štěstí a zvláštní mix vzrušení a klidu.
3. Rodina
Rodina je pupek mého vesmíru. Můžu si užívat světy na opačném konci planety, ale vždycky se nakonec strašně těším domů, na moje nejmilovanější, kteří právě nejsou se mnou. Mám úžasné rodiče, super sestru, skvělého muže. A jsem naprosto nekriticky zamilovaná do našich dvou synů.
4. Nadace Pink Bubble
Když vám práce dává smysl, je to čistá radost, a pomoc mladým lidem, které v životě překvapila rakovina, mě opravdu naplňuje. Mám pocit, že tak můžu dávat zpátky to, jaké štěstí jsem měla v jejich věku já. V nadaci mám skvělé kolegyně a taky rostoucí síť přátel, podporovatelů a dobrovolníků, jejichž zásluhou se nám daří pomáhat stále většímu počtu mladých onkologických pacientů. Jsme tady pro ně v době léčby a taky v čase, kdy se snaží vrátit zase zpět na vlastní nohy. Jsou skvělí a jejich síla je obdivuhodná. Hodně se od nich učím.
5. Čas pro sebe
Pořád se pohybuji mezi lidmi, dokážu si užít společnost, ale k životu potřebuju i samotu. Klid, ticho a čas na vlastní myšlenky jsou balzám pro mou duši. Jako modelka jsem dost často cestovala po světě úplně sama a hrozně mě to bavilo. Teď už takto cestuji minimálně, takže si do samoty utíkám třeba na masáž, na jógu, na procházku, někdy do příběhu v knížce.
6. Příroda
Kdykoli se dostanu na naši chalupu na konci vesnice, vylezu úplně nahoru na zahradu a koukám do údolí. Lehnu si do trávy, zhluboka vdechuji její vůni, poslouchám šumění větru, pozoruji mraky na obloze a je mi blaze.
7. Přátelé
Bez přátel by mi bylo smutno. Nemusíme se každý den potkávat, ale víme o sobě, a když je potřeba, vždycky jsme tady pro sebe. V mládí jsem měla kolem sebe spíš kluky, už dlouho ale věřím i na sílu ženského přátelství a čím dál víc si vážím propojení s mými kamarádkami.
8. Sushi a polévka
Sushi můžu jíst, dokud neprasknu. Polívku taky.
9. Nové výzvy
Učím se. Pořád. Bohužel nemám tak skvělou paměť, jak bych si přála, ale nevadí. Hlavní je nezakrnět a čas od času vylézt z komfortní zóny.
10. Dobří lidé
Každý den jsem překvapená, kolik je kolem dobrých lidí. Není to tak dávno, co se paní ředitelku nadace pokoušel na silnici zastavit cizí pán. Řídila naši velkou Toyotu, která má výrazný barevný polep s textem o tom, co Pink Bubble dělá. Nakonec se potkali na pumpě, pán vyběhl ze svého auta a se slovy: „Neznám vás, ale přečetl jsem si, co děláte a moc se mi to líbí, tady máte“, jí podal svazek bankovek. A zase odjel. Dodnes nevíme, kdo to byl. Takové malé zázraky se nám občas dějí a já si říkám, že je svět ještě v pořádku.
