Josefína Joštová Jak koronavirový rok vnímají herci, kterým se ze dne na den, jako většině z nás, obrátil pracovní život vzhůru nohama? A co aktuálně vlastně dělají a připravují?
Už si pomalu ani nepamatuji ten pocit, kdy ve společenském oblečení usedám do pohodlné sedačky natěšená na divadelní představení. Na ty momenty, kdy vidím čisté emoce a někdy i třeba vtipné přešlapy herců. A hlavně na ten krásný zážitek ve mně, který si s sebou ze sálu odnáším.
Divadla jsou už rok zavřená a i přesto, že některá z nich se snažila situaci přizpůsobit a pořádat online představení, přímému kontaktu mezi hercem a publikem se zkrátka nic nevyrovná.
„Byl to samozřejmě těžký rok, ale naštěstí jsme mohli zkoušet. Problém je, že mám nazkoušené tři inscenace a nevím, kdy bude možné si je zahrát,“ říká herečka Klára Cibulková, pro kterou je divadlo srdeční záležitostí. „Fakt, že nevíme, kdy budeme mít šanci hry uvést divákům, je hodně demotivující. Vytahovat hry z paměti bude asi dost náročné a bojím se, že to bude stejné jako zkoušet vše od znovu.“
V podobné situaci je i herec Vojta Kotek, který právě dozkoušel komedii Ošklivec v Činoherním klubu. „Nikdo neví, jaké to bude, až to budeme muset znovu oprášit. Nyní je představení tzv. zakonzervováno, ale na jak dlouho a v jakém stavu pak bude, to netušíme nikdo“ směje se Vojta.
Právě herec Vojta Kotek strávil v posledním roce čas nejen zkoušením divadla, ale také točením filmů, čímž se řadí mezi herce šťastlivce. „Trošku se stydím říct to nahlas, protože spousta mých hereckých kolegů práci vůbec nemá, ale já jsem za to opravdu vděčný,“ popisuje. Jeho kolegyni Kláru Cibulkovou jsme zase mohli spatřit v divácky populárním seriálu Kukačky, ale tyto příklady jsou spíše výjimkou.
Jaké jsou vyhlídky?
Divadlo Viola chystá hru Skorpios na obzoru, která popisuje setkání Winstona Churchilla a Grety Garbo a doufá, že premiéra proběhne hned, jakmile se uvolní vládní opatření. Vystoupí Klára Cibulková, Igor Bareš a Daniel Toman. Letní Scéna muzea Kampa věří, že premiéra inscenace Werich, v hlavní roli s Vojtou Kotkem a Václavem Koptou, proběhne už 14. června.
„Slibuji si od toho, že budeme o Werichovi mluvit trošku modernějším jazykem, představení bude plné pohybu, vizuálních efektů a navíc v reálných kulisách. Je to paradoxně méně o slově, což vyžaduje od nás herců trošku hravější a možná i drzejší způsob interpretace,“ popisuje Vojta Kotek.
Může fungovat divadlo bez diváků?
Postupná asocializace a fakt, že se už rok vídáme jen s velmi úzkým okruhem lidí, se odráží i na hercích: „Samozřejmě, že mám trému už při představě, že budu vystupovat před tolika lidmi! Ale všichni se na to moc těšíme,“ směje se Klára.
„Hraní bez diváků si absolutně nedokážu představit. Vždyť divadlo je právě o tom přímém kontaktu, o tom teď a tady. Já mám rád, když diváka vtáhneme do děje, a to i fyzicky, říkáme tomu, že se bortí tzv. čtvrtá stěna. Divadlo bez lidí by nebylo divadlo,“ dodává Vojta Kotek.
Alternativy k tradičnímu životu hledá i divadelní scéna a během minulého roku proběhlo i několik představení online či v podobě streamů: „Jediné online představení, kterého jsem se účastnila, bylo loni Na Fidlovačce a bylo to divné. Atmosféra je pro divadelní představení klíčová a bez toho, že cítíme, že tu jsou diváci s námi to zkrátka nejde. Doufáme, že v létě budeme moct hrát alespoň venku,“ komentuje Klára Cibulková.
Unikátní řešení situace přineslo například pražské Divadlo Na zábradlí, které zve hosty zpět do divadel bez toho, že by museli opustit svůj obývák – projekt nesoucí krásný název Brejlando startuje s představením Hamleti. A jak to funguje?
Přímo na divadelní parkety vás přenese virtuální realita. Na GoOut si vyberete představení, v ten den vám budou doručeny brýle, užijete si naprosto jedinečný zážitek, který vám umožní vidět hru z úplně nové perspektivy a druhý den si brýle vyzvedne kurýr. Insenace jsou zkrácené na 60 minut a díky brýlím máte možnost být přímo v centru dění, téměř jednou z postav, namísto sledování prostého online přenosu.
„Umění online je poloviční umění, protože nedílnou jeho součástí je interakce s divákem. Bez diváků není umění plnohodnotné ve své podstatě. Na druhou stranu je až neuvěřitelné, s jakou invencí umění na pandemii zareagovalo a mnohým jistě online svět pomohl. A nejen umělcům, kteří se najednou ocitli bez práce, ale i divákům, kteří byli zvyklí pár dní v měsíci se kultuře věnovat,“ popisuje herečka Jana Plodková.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Možná nám právě tato doba ukazuje, že samozřejmosti typu zajít si večer do divadla a vidět herecká gesta na živo, nejsou běžná a je třeba si jich vážit. Už teď ale víme, že až budeme v červnu sledovat představení Werich na Kampě (doufejme), bude to tím nejlepším zážitkem poslední doby. A to i díky tomu, že nám podobné kulturní vyžití bylo takovou dobu odpíráno.
Děkujeme všem hercům, kteří i přes tento zvláštní rok neztrácejí naději a jsou odhodlaní i připravení nás znovu bavit, vyvolávat v nás nevšední emoce a přenášet nás na místa i do dob, o kterých si teď můžeme nechat jen zdát.
